Obrázek

Články / Termický kurz

Fotka

Termický kurz pro juniorskou reprezentaci

20. 6. 2009 / šnajby

Každoročně děláme termický výcvik pro nadějné piloty do třiadvaceti let. Letos jsme se rozhodli vyrazit do hor na Italský terén Pieve D'Alpago, který leží v jižních Dolomitech. Bohužel nám počasí moc nepřálo, ale létali jsme.  Níže je článek od nejmilejší z účastnic.

Nevlídné počasí jsme si sebou do Pieve vezli už z Čech, blesky létaly jeden za druhým a kapky deště bubnovaly do plachty na střeše auta, snažíce se dostat k našim věcem pod ní. Stany naštěstí zůstaly natolik suché, abychom je mohli uprostřed noci postavit a pak se probudit do polojasného italského rána. Než jsme vyjeli na kopec, stihlo se to zadekovat. Mraky se držely kus nad startovačkou a viditelnost nebyla nic moc. Naskákali jsme do toho a na slabé termice se nějaký čas vozili u kopce. Beny, náš řidič, měl pak co dělat, aby posbíral po okolí některé z nás, kteří jsme doufali, že někde dál potkáme nějakej hezkej stoupák a pak jsme nedolítli na přistávačku. Počasí se nevyvíjelo nijak k lepšímu, tak jsme to zabalili a šnajby na nás vyrukoval s teorií.
V noci přišel pěknej slejvák a ráno nás čekala oblačná obloha. Zamířili jsme opět na start, vypadalo to o něco lépe než předchozí den. Hned první start však ukočil na pár týdnů Romanovy letecké ambice. Málo si zabrzdil a ve slabém větru neuběhl prudký start, kus před stromy zakopl a našli jsme ho v šoku a se zápěstím, které rozhodně nevypadalo tak, jak by mělo. Zbytek dne jsem strávila s Romanem v nemocnici v Bellunu, odkud si na památku odvezl pěknou sádru až po rameno. Ostatní lítali, ale slunce vykouklo jen občas a termika zase nic moc, tak to byly zase víceméně jen slety.
Další den vypadal ráno nesmírně slibně. V restauraci u startu jsme dělali velkolepé plány na skvělý přelet až do Feltre a vyčkávali jsme, až konečně naskáčou nad startem ty kumuly. Jenže den ubíhal a kumuly pořád nikde, většina padáčkařů vyhnila, jen jeden Mercury se na slabé termice dostal výš a udělal si výlet přes hřebeny vlevo a zpátky. Až kolem třetí jsme odstartovali i my a většina z nás vyhnila, jen Šnajby s Broňou se zachytili a vydali se taky vlevo. Po dalším vývozu se někteří z nác chvíli drželi, ale stoupáky nebyly silnější než půl metru za sekundu. Broňa se Šnajbym se tak vrátili chvíli po nás, přece jen spokojenější než my.
Předpověď na další den byla nejistá, někdy během dne měly přijít bouřky a zdržet se tu i další den. Mraky se objevily už ráno, tak jsme vyrazili na start co nejdřív. Slunce sice svítilo jen sporadicky, ale nevypadalo to zle a nebylo to zlé. Stoupáky byly slušné a za chvíli byla část z nás u vršku hřebene, kde jsme čekali na Šnajbyho. Mraky přibývaly a tmavly, ale velitel řekl, že je to dobré, tak jsme zůstali. Za chvíli byl u nás a vydali jsme se do podkovy vlevo. Dlouho jsme tam nevydrželi, my méně vylítaní jsme měli v silné termice co dělat a nechtělo se nám blíž ke skalám, takže jsme začali hnít a otočili jsme to zpátky. Nad startem už byly pěkný mraky a nosilo to všude, tak jsme usoudili, že bude čas vrátit se na zem a na speedu jsme zamířili od kopce. Když jsme asi o hodinu později vyráželi zpátky do Čech, na startu už lilo. I taková bývá Itálie.

Foto & video


Trénink TM from GOparagliding on Vimeo.



TOPlist